Fotografický filtr před objektivem je úžasný nástroj, který, správně použitý, dokáže zásadním způsobem povýšit průměrnou fotku na nadprůměrnou a nadprůměrnou na špičkovou.
A osobně bez filtrů ve fotobrašně prostě nevycházím.
Tak proč se bavit o ne-používání filtrů?
Protože filtr použitý nesprávně (lidovou fotočeštinou “blbě”) nadělá víc škody než užitku a pozdější náprava bývá buď pracná anebo rovnou nemožná.
Hodí se problémové kombinace scéna/filtr znát, v hlavě se vám rozsvítí varovné světélko pokud na ně dojde v praxi. Projděme si tedy nejvýraznější potížisty:
UV filtr: Bezproblémový parťák takřka vždycky.
Snad jen při focení přímo do protisvětla a s jasným zdrojem v záběru může dojít k reflexům (známá “prasátka”). Antireflexní vrstvy dnešních filtrů jsou natolik kvalitní, že i tyhle situace zvládají se ctí a maximálně přidají něco málo k prasátkům vytvořeným samotnými optickými členy objektivu. A mechanická ochrana přední čočky stojí za trvale nasazený UV filtr.
Polarizační filtr: Nemá rád široké krajiny ani nedostatek světla. A opatrně s vodou.
Hlavní strašák u polarizačního filtru je nechtěný a nepříjemný efekt nestejnoměrné polarizace (více viz články o polarizačním filtru). U objektivů pod 35 mm ohniska (na fullframe nebo fullframe ekvivalent) vám poničí vykreslení oblohy - jeden roh tmavý do modročerna, druhý „vyšisovaný” k šedobílé. Takže u širokoúhlých snímků krajiny s oblohou si polarizační filtr odpusťte.
Polarizační filtr sundejte i v situaci, kdy fotíte z ruky při slabém světle. V interiérech kostelů, muzeí, navečer v ulicích nočního města. Polarizační filtr ubírá zhruba 1 EV (1 clonové číslo), čili pro správnou expozici potřebujete dvakrát delší čas. A ten už nemusí jít udržet z ruky ani při vysokém ISO (byť moderní fotoaparáty už zvládají až zázračné zvýšení citlivosti se stále rozumným šumem).
Polarizační filtr sundejte pokaždé když nutně nepotřebujete jeho účinek. Není rozumné jej nechávat trvale na objektivu pro ochranu přední čočky. Krom toho, že “žere světlo”, je z technologických důvodů jeho povrch vždycky měkčí oproti UV filtru. Takže jej snáze poškrábete (a také je dražší než UV filtr a vaše peněženka víc zapláče).
Trochu myslet hlavou je třeba i při práci s polarizačním filtrem a hladinou vody. CPL skvěle sebere odlesky – jenže ne vždy je to žádoucí. Například večerní snímek Kosinjského mostu (bez polarizačního filtru) z podhůří chorvatského Severního Velebitu je zajímavý právě zrcadlením oblohy a horní hrany mostu na vodě.
ND filtr: Jen když je třeba.
ND filtr, podle provedení víc či méně, „žere světlo”. V pořádku, je to jeho úkol. Čili jej nasazujte jen tehdy, když potřebujete prodloužit expoziční čas. Ať kvůli synchro času závěrky s ohledem na používání fotografického blesku nebo ze stativu pro dlouhou expozici.
Co ND filtr doopravdy neumí je ztmavit jen jasné partie. Takže požadovat lepší vykreslení scény v poledním slunci s nevěstou v bílých šatech před kostelem a zároveň tmavého interiéru za ní, je nesmysl. ND filtr sice ztmaví jasy, ale zároveň stejně sebere svetlo i ze stínů. Výsledek? Nula od nuly pošla. Totéž docílíte (a mnohem jednodušeji) bez ND filtru prostým podexponováním.
V menší míře v podobné situaci trošku pomůže White Mist filtr (tím, že mírně rozbíjí světlo, snižuje kontrasty ve scéně) nebo polarizační filtr. Zázraky ale nečekejte.
Night Sky filtr: Skvělý na hvězdy, nekamarádí s úplňkem a nemá jej ráda pleťovka.
Night filtr, jak naznačuje už jeho název, je určený k fotografování noční krajiny s hvězdnou oblohou. Stejně najde využití i v nočním městě. Jednoduše odfiltruje část z vlnových délek světla kolem 580-590 nanometrů, což je ona výrazná žlutooranžová, hlavní součást „světelného smogu”.
Zároveň tenhle filtr krásně zvýrazní ranní a večerní červánky či hnědočervenou barvu podzimního listí.
Kde zásadně narazíte, to je v krajině východ či západ měsíce při úplňku. Měsíční kotouč je skvělý námět, nizoučko nad obzorem vypadá obrovský. A zároveň jsme zvyklí na jeho žloutkově oranžovou barvu. Danou tím, že světlo (sluneční, od měsíce odražené) prochází nízko nad obzorem atmosférou po delší dráze a víc z modré složky jeho spektra je absorbováno.
Nasazený Night Sky filtr odfiltruje přesně tu žlutooranžovou barvu, která patří k vycházejícímu měsíci. Výsledkem je měsíc růžový jako naředěná malinovka.
Takže při úplňku Night Sky filtr dolů!
Stejně tak je třeba velké opatrnosti při fotografování portrétů. Night Sky filtr sice vykouzlí z podzimních barev barvy superpodzimní, ale zároveň posune k červené i pleťovku. A kůže barvy spařeného vepře nemusí být to pravé. Osobně bych v portrétu dal přednost polarizačnímu filtru, který zvýrazní sytost, sebere na pleti odlesky a trochu oteplí barvy. Anebo kombinaci Night Sky a polarizačního filtru, kde CPL nepřirozené zrůžovění pleti úspěšně zkoriguje.
Toto jsou z mé zkušenosti nejčastější situace, kdy fotografické filtry raději nepoužívat.
Přeji „dobré světlo” s filtry i bez nich :-)
Jiří Skořepa
Fotografie:
Kosinjski most. Ukázka zrcadlení kdy CPL není vhodný.
Zapadající měsíc u osady Mladé Bříště. Bez Night Sky filtru má měsíční kotouč nízko nad obzorem přirozeně žlutooranžovou barvu.
NPP Búrová v Bílých Karpatech v podvečer. S ohniskem 28 mm by CPL znamenal riziko nestejnoměrné polarizace oblohy. Proto byl použitý jen ND 64x a vyšší zaclonění k prodloužení expozice na 20 s a k jemnému rozmazání travin v popředí dlouhým časem.
