Obecně jako fotograf jsem příliš neměl v lásce variabilní filtry. Je to s nimi složité na širokém ohnisku. A jsem zvyklý na pohodlné nasazování magnetických filtrů.
Na druhou stranu výhoda plynulého nastavení ztmavení a tím dokonalá kontrola nad expozičním časem je lákavá jak dortíky ve výloze cukrárny.
Proto jsem ze zvědavosti kývl na možnost vyzkoušení novinky, variabilního magnetického filtru VFFOTO. Překvapil. Jak moc, to se dozvíte dále.
Rovnou vám ale prozradím, že na mém objektivu už zůstává natrvalo.
Co je v balení
Uvnitř plastové krabičky najdete hned tři komponenty:
- samotný magnetický variabilní filtr
- přídavný magnetický ND 8x filtr ( prodává se zvlášť a není součástí standardního balení)
- kovovou - hliníkovou přední krytku se sametkou
Design a první dojem: Ten filtr je prostě hezký. Velice hezký.Místo tradiční černé barvy magnetických filtrů VFFOTO má novinka barvu titanově šedou. A moc jí sluší.
Druhý dojem: Ten filtr je nezvykle tenoučký. Variabilní filtry už z principu nemívají nízký rámeček. Musí se do něj vejít dva bločky skla polarizačních filtrů a ještě zbýt místo na mechanismus pro pootáčení. Nuže, magnetický VND filtr VFFOTO má výšku rámečku po zašroubování pouhých 5,9 mm. Pokud na něj naklapnete ještě predsazený ND 8x filtr, připočtěte k výšce ještě další dva mm. Což je pořád víc než slušné.
Třetí dojem: Pootáčení pohyblivou částí je naprosto hlaďoučké a chodí lehýnce
Pár viditelných odlišností konstrukce
Zadní závit k našroubování na objektiv má menší průměr než přední obruba pro nasazený magnetický ND filtr. Konkrétně na objektiv se závitem 77 mm se našroubuje magnetický VND 77 mm - ale dopředu se naň dává krytka anebo ND filtr s průměrem 82 mm, čili o jeden krok větším.
Smysl je jasný, snižuje se tím riziko vinětace.
Kompatibilita
Magnetický VND filtr VFFOTO jde našroubovat do standardního filtrového závitu objektivu. Přední strana je magnetická, takže filtr slouží i jako adaptér pro nasazený magnetický ND filtr anebo krytku. Ovšem pozor, jedno i druhé pouze z nové “šedé” řady. Nejde kombinovat s běžnými černými magnetickými filtry/krytkami VFFOTO. Fyzicky by se na něj asi i vešly, ale šedá řada má jinak uspořádané magnety. Prostě svůj k svému.
Pro pochopení problematiky variabilních ND filtrů v kostce trošku teorie.
Variabilní ND filtr jsou dva polarizační filtry usazené spolu v jediném rámečku. Usazené tak, že se jeden proti druhému může v nastaveném rozsahu pootáčet. Tím pootáčením se reguluje množství světla, které skrze spojené filtry projde. Neboli míra zatmavení.
Hlavní úskalí variabilního ND filtru jsou tři.
- Za prvé to, že jde o dva polarizační filtry. Každý z nich jsou 2 sklíčka a polarizační fólie mezi nimi. Čili celkem 4 skla znamená 8 jednotlivých rozhraní prostředí sklo/něco jiného (vzduch, fólie atd.) Každé rozhraní trošku láme světlo, což způsobuje úbytek kontrastu i kresby detailů.Tenhle problém naštěstí řeší pokrok v technologiích. Precizní řezání, dokonalé leštění povrchu skel, nanášené speciální vrstvy. Ve finále je úbytek ostrosti či kontrastu prakticky nezjistitelný.
- Za druhé je to problém nestejnoměrné polarizace, obávaný „polarizační kříž”. Míra účinku polarizačního filtru se mění podle toho z jakého směru do scény světlo svítí. Nejmenší efekt je po světle či proti světlu, největší kolmo na něj. Takže v různých místech scény je různá míra polarizace.U variabilního filtru se problém násobí s rostoucí mírou zatmavení. Nestejnoměrná polarizace obou spojených cpl vytvoří šedočerný rozplizlý obrazec tvaru kříže, který kompletně a nevratně kazí pořízenou fotku.Ještě přijatelné a takřka bez vlivu na výsledný snímek je zatmavení v rozsahu do 5 EV (5 clonových čísel). V praxi je to ND 2-32x. Variabilní filtry s větším rozsahem zatmavení (např. ND 2-400x) se sice vyrábí, ale vliv na obraz je u nich zatraceně poznat.Takže dobrý variabilní filtr má limitery, které dovolí nastavování jen v daném rozsahu.A pokud chcete větší zatmavení, je řešení kombinace variabilního ND filtru a šedého ND filtru před ním.
- Za třetí je limitované použití na objektivech kratšího ohniska. U teleobjektivů či standardních objektivů s malým zorným úhlem jsou potíže s nestejnoměrnou polarizací okem nepostřehnutelné. Těžkosti nastanou u „širokáčů” s velkým zorným úhlem, v praxi zhruba někde pod 30 mm ohniska u fullframe snímače. Výrazné těžkosti pak někde pod 24 mm ohniska.
Teď už k samotnému fotografování.
Rovnou předesílám, že jsem ryzí fotograf a naprostý ne-filmař. Tudíž se budu vyjadřovat k využití výhradně při fotografování.
Vzhledem k výše popsaným potížím kratších ohnisek jsem k testu zvolil výtečný a ostrou kresbou proslulý objektiv Mamiya-Sekor Shift 50 mm f/4, čili sklo standardního ohniska.
Našroubování hladké, nasazení krytky (té nové, krásně titanově šedé) bezproblémové.
První ostrý test proběhl na fotograficky velice ”provařeném” místě, vyhlídce shora na Sastavci a Veliki Slap, největší vodopád Plitvických jezer a současně celého Chorvatska. V mlžném ránu, pod oblohou takřka zcela zataženou nízkou oblačností. V takovém “nesvětle” lze pracovat jen s barvami podzimu a rozmáznutím vody několikavteŕinovým časem.
Variabilní magnetický filtr se osvědčil dokonale. Byť se světlo měnilo podle momentální hustoty oblačné “deky”nad hlavou, expoziční čas jsem si v pohodě a podle mých záměrů držel na několika sekundách pootáčením a tedy ztmavováním či zesvětlováním filtru.
Druhý testík jsem provedl dole v kaňonu Korany na menším vodopádu a zblízka. Zajímalo mne kterak se minimální a maximální zatmavení projeví na struktuře vody. Výsledek posuďte sami, za mne je fajn. Speciálně za povšimnutí stojí za prvé vzhled kapek vody odstřikujících z vodopádu. A za druhé míra odstranění odlesků a zklidnění rozčeřené hladiny delším expozičním časem. Prvý snímek je pořízený při nastavení magnetického variabilního ND filtru na minimální zatmavení, druhý na maximální.
Třetí test v horách Severního Velebitu byl úplně a zcela neplánovaný. Při nešťastném pádu fotoaparátu, byť jen ze čtvrtmetrové výšky, ale na hranu kamene, prokázal filtr nečekanou odolnost. Nejenže uchránil od poškození samotný (a drahý) objektiv. Přežil i samotný filtr, sklo beze škod a jen na vnější hraně obroučky přibyl ošklivý zub. Nicméně designový kaz vůbec nemá vliv na funkčnost, filtr se dál hladce točí bez problémů a funguje jak má.
Pár praktických postřehů:
Vůbec jsem nenašel jakýkoli, byť třeba malý, barevný posun. Tenhle filtr je prostě zcela neutrální. Fotím téměř výhradně na automatické vyvážení bílé (AWB) a barvy “sedí”. Což by pouhých pár let zpátky nebylo vůbec představitelné, natož uskutečnitelné.
Způsob stanovení času
Jak spočítat správný expoziční čas s variabilním magnetickým ND filtrem?
Bez předsazeného filtru vám jej jednoduše změří fotoaparát. Čili si pootáčením otočné části nastavíte míru účinku a čas v režimu priority clony (A, Av) vám změří fotoaparát.
Když chcete delší čas než nabídne nastavení na maximum (ND 32x)? Tak si nacvakněte dopředu dodávaný přídavný magnetický ND 8x. Přidá 3 EV (3 clony). Pak si přepočtěte čas, který vám ukázal samotný filtr ND 2-32x. Tento čas, změřený bez přídavného ND 8x, potřebujete ve třech krocích vždycky zdvojnásobit.
Příklad?
Máte nějak nastavený filtr ND 2-32x, ukazuje vám, s ohledem na míru okolního svetla, čas 10 s. Přijde vám to málo. Jaký bude čas po nasazení předního ND 8x? Ve třech krocích prodlužujete vždy na dvojnásobek, čili:
Výchozí 10 s x 2 = 20 s (první krok)
20 s x 2 = 40 s (druhý krok)
40 s x 2 = 80 s (třetí krok)
Po nasazení filtru vychází spočtený expoziční čas 80 s.
Jste-li zkušenější dlouhoexpozičníci, přidáte k němu cca pětinu (+ 20 %) navrch. Důvod? Množství světla zachyceného snímačem se s časem nezvyšuje přesně lineárně, nýbrž trochu méně, zhruba o tu pětinu.
Takže správný čas dlouhé expozice bude 100 s.
Hacky aneb dodo (dotvoř doma)
Ač se mi nový magnetický variabilní ND filtr doopravdy líbí, několik drobných pih na kráse se našlo.
A protože mám rád věci bez chybiček, něco jsem si poupravil k obrazu svému.
- Úprava první: z obvodu filtru trčí tyčinka - madélko, které dává oporu prstům a usnadňuje hladké natáčení pohyblivé části a tím změnu tmavosti. Filmaři tohle určitě ocení. Já, nevděčný fotograf, vidím zejména nerezovou, do strany nadmíru výrazně trčící tyčku, která v terénu překáží a hrozí vylomením. Takže jsem madélko jednoduše vyšrouboval a pohyblivou část filtru při otáčení chytám přímo za rámeček.
- Úprava druhá: Byť jsou magnety, které vpředu drží krytku docela silné, stejně bych měl při uklízení objektivu do fotobatohu strach. Náhoda je bl… a někdy stačí silnější tření o přepážku a krytka sklouzne. A nekrytý filtr se pak může potkat s lecčíms a nemusí to dopadnout dobře.
Závěr aneb pro koho je variabilní magnetický filtr?
Vidím dvě skvělé oblasti využití
- První: Exceluje v dlouhé expozici. Zejména ráno a v podvečer anebo u lesních potůčků. Prostě v místech, kde je světla méně a k dostatečně dlouhé expozici stačí ekvivalent ND 256x. (Moc se těším na budoucí silnější předsazený ND filtr, který možnosti posune až k ND 8000x.)
- Druhá oblast: Zajímavý je pro snímky technikou ICM (Intention Camera Movement - záměrný pohyb fotoaparátu při snímání). Půvab variabilního ND filtru tkví ve faktu, že si můžete nastavit expoziční čas přesně podle svého záměru. Stačí pootočením pohyblivé části filtru přidávat či ubírat tmavost. Přičemž u snímání technikou ICM je expoziční čas (obvykle kolem poloviny až jedné či dvou sekund) jedním z nejdůležitějších prvků snímání. Magnetický variabilní ND filtr vám dovolí si s časem hrát jak jen chcete. A nemusíte přitom laborovat ani s clonovým číslem na objektivu, ani přehazovat tradiční ND filtry. Což je volnost k nezaplacení.
Jak jsem předsedal už v úvodu, na mé oblíbené Mamiya “padesátce” už magnetický variabilní filtr zůstal natrvalo. Zkuste si jej sami také, věřím, že vás nezklame.
Obrazová část:
porovnání mininálního účinku VND filtru - ND 2x (1. foto) a max. účinku ND 32x (2. foto)
Pohled na vodopády- Plitvická jezera přes VND filtr VFFOTO 2-32x (série magnetický TrueColour NANO-PRO)
.jpg)
