Počasí v úvodu soboty se řídí zákonem schválnosti. O půl šesté ráno, kdy bychom potřebovali čisté nebe, je obloha šedobíle strakatá a modř prosvítá jen místy. Dvanáctero nás fotografů si tudíž může nechat jen zdát o zlatavém světle pod oblouky hráze Sedlické přehrady a bereme zavděk dlouhými expozicemi vody pod hrází a květy i drubnou bezobratlou žouželí v zeleni kolem.Přesně podle zákona schválnosti mraky mizí při dojezdu na další lokaci, parkoviště pod Lipnicí. Ve výhledu přes hladinu rybníka už hrad rámuje jen čistá nebeská modř. A začíná vedro čili pařák.
Naštěstí pokračujeme k lomu ukrytému v lese. S reliéfem "Zlatý voči", vytvořeným před patnácti lety sochařem Radomírem Dvořákem. Krásně se zrcadlí v klidné, lehoučce zčeřené hladině vody, která uvnitř lomu tvoří jezírko. Ideální místo pro dlouhé expozice s využitím polarizačního filtru a ND filtrů... i popovídání o nich. A samozřejmě také praktické fotografování.
Lom opouštíme až před polednem. Neradi, do sluneční výhně se ven z lesa nikomu zrovna dvakrát nechce.
Po individuální pauze na oběd se znovu scházíme o půl čtvrté u Lipnice a znovu do lesů. Cílem je "Bretschneiderovo ucho". Veliké, naslouchající... a nasvícené sluncem. Pro nás fotografy trochu expoziční oříšek, protože je zleva rámované tmavou skálou, přistíněnou lesem.
Od ucha se v pozdním odpoledni šplháme ke třetímu lomu. Nad jeho okřehkem zelenou hladinou se zubí "Ústa pravdy". Oříšek pro změnu kompoziční. Ale s trochu snahy se do fotografie poskládat dají.
Dvě hodinky před západem slunce vycházíme z lesa. Největší vytrvalci pokračují ještě k dalšímu monumentu, svérázné podobě Jaroslava Haška, zvané "Hlava XXII". Zcela po švejkovsku se původní záměr fotografování celé hlavy v posledních paprscích zapadajícího slunce poněkud zvrtl. Stačilo že Hlavě do očního koutku vlétla babočka a usadila se tam. Jaroslav Hašek by se zajisté skvěle bavil tím, kterak se čtvero fotografů různě proplétá ve snaze zachytit tento kouzelný sošný (dle vzoru "krajinný") detail. Odlet motýla pak byl i signálem k rozletu nejvytrvalejších fotografů.
Tak zase na příštím VFFOTO setkání.
